Vše zůstalo darem do života
K našim profesorům jsme vzhlíželi jako k božstvu. Za těch 8 let, v letech 1922-1930, na gymnáziu jsme nikdy profesory nekritizovali, vážili jsme si jich a za vše, čemu nás učili, jsme byli vděčni a oni nám to vraceli přátelským, laskavým vztahem a chovali se ke všem žákům stejně, bez ohledu na jejich sociální původ.
Kázeň ve třídě byla pro nás samozřejmostí. Vše, co nám dali, zůstalo darem do života. Byli čestní a spravedliví. Neuměla bych ze všech profesorů, kteří nás učili, mimořádně vyzvednout ani jediného, všichni k nám měli poctivý, báječný lidský vztah.
Nechci nostalgicky vzpomínat, ale jeden profesor se částečně odlišoval od ostatních. Byl to pan profesor Jaroslav Franke, který vyučoval dějepis a zeměpis. Byl již ve vyšším věku, s bohatou svatozáří šedých vlasů a vousů, nesedal za stolem, ale přednášel před lavicemi vestoje za malým pultem. Zdál se mně tak trochu neosobní a v pozdějších letech jsem se dozvěděla, že byl nesmírně vzdělaný a snad byl i překladatelem některých světových spisovatelů. Ale tehdy jsme ještě byli moc mladí, abychom byli schopni ohodnotit jeho osobnost. Každý profesor měl svůj specifický styl vyučování podle vlastní osobnosti. Na všechny naše profesory zůstaly jen trvalé vzpomínky, dávno již odešli do věčných lovišť.
Často vzpomínám, jak jsme v hloučcích čekali na otevření dveří gymnázia, tehdy neexistovala nedochvilnost. Před maturitou jsme se učívaly společně, vždy několik děvčat v bytě, na zahradě nebo ve sklenících našeho rodového zahradnictví Mojžíšů, které bylo v Náchodě na Plhově plných 200 let a které zmizelo pod tlakem komunistického vedení města Náchoda za účelem panelové výstavby celé čtvrti na Plhově. Moji předkové byli po několik generací zámečtí zahradníci a vysázeli též lipovou alej od zámku až k vojenskému hřbitovu z válečné doby v roce 1866.
Jiráskovo gymnázium v Náchodě mně dalo pevný a trvalý základ do života pro moje lékařské povolání. Zakotvila jsem od roku 1948 v Ústí nad Labem jako primář a později ředitel Krajské plicní nemocnice na Bukově po 14leté práci v Praze jako asistent histologie Lékařské fakulty a I. kliniky tbc a plicních chorob profesora Jaroslava Jedličky, též díky mé houževnaté, poctivé a pracovité povaze našeho podkrkonošského kraje.
Přeji všem obětavým pracovníkům Jiráskova gymnázia, kteří formují pro život současné a budoucí generace, další řadu úspěšných let. Díky Vám, všem profesorům. Kéž nepromarníme zdravé jádro našeho národa v dnešní uspěchané a převratné době na cestě k pravé demokracii.
