Věra Vlčková, roz. Pokorná, profesorka střední průmyslové školy stavební v Náchodě, mat. r. 1962

Říkali jsme mu Jevgenij

Jaroslav Seifert:

Někdy nás přivazují
vzpomínky
a není nůžek,
jež by přestřihly
ta pevná vlákna.
Nebo provazy!

Vlastně si už nevzpomínám, proč jsme mu říkali Jevgenij - snad pro nadšení, s jakým nám zprostředkovával Puškina a ostatní poezii, snad pro osobitý přístup ke studentům, ale v té přezdívce byla vždy úcta. Patřil mezi nejvýraznější postavy profesorů náchodského gymnázia, zůstavil trvalou vzpomínku u všech svých studentů. Bohužel v památečním sborníku, vydaném k 80. výročí náchodského gymnázia v roce 1977, o něm není ani zmínka, nemohl být vyzván ke spolupráci, přestože ještě žil a zcela určitě mohl mnoho zajímavého a potřebného sdělit.

PhDr. Karel Červinka v dubnu před patnácti lety zemřel. Po absolvování gymnázia v Náchodě (1939 - 1947) vystudoval filozofickou fakultu UK, obor čeština - ruština a v r. 1953 složil doktorát z filozofie a estetiky. Epizodou bylo působení na základní škole v Hronově, od roku 1956 se stal členem pedagogického sboru na tehdejší jedenáctileté, pak všeobecně vzdělávací škole a konečně gymnáziu v Náchodě. Zde v letech 1957-70 zastával rovněž funkci zástupce ředitele. 31. 7. 1970 byl odvolán z funkce, v r. 1975 mu byl rozvázán pracovní poměr s odůvodněním: "V důsledku organizačních změn jste se stal nadpočetným." Normalizátoři se tak vyrovnali s člověkem, který hořce nesl události roku 1968 a svůj protest vyslovil do všech stran. Vzdělaný doktor filozofie se stal dělníkem, později pomocníkem topiče v hronovském závodu Tepna 09. Vážně onemocněl fyzickým i duševním strádáním, rok před smrtí odešel do invalidního důchodu. Rozloučili jsme se s ním v roce 1982, bylo mu padesát čtyři let.

Vzpomínky jsou pevná vlákna, provazy a vybavují se v nejrůznějších okamžicích života. Jak učil prof. Červinka? Tak, že zanechal jen milou vzpomínku nám, dříve žákům, nyní učitelům, ale i ponaučení - předstoupit před studenty vždy perfektně připraven, zaníceně vykládat, umět nadchnout, vše doložit příklady. Obtěžkán mnoha knihami vstupoval do třídy a při češtině a ruštině nám četl, recitoval literární ukázky, knihy i dokumentační materiály nechával putovat po třídě, rozšiřoval naše literární poznatky o hodně výš, než byly "učebnicové". Bylo podivné, že i páni studenti - ruštině jinak příliš nefandící - měli výborné známky a učivo skutečně uměli?!

Doktor Červinka nebyl jen učitelem, působil jako známý regionální kulturní pracovník. Byl aktivním členem Kruhu přátel českého jazyka v Praze, zde přednesl několik přednášek. Spolupracoval s Ústavem pro jazyk český. Rozšiřoval svou diplomovou práci o dialektech na Hronovsku. V Náchodě, v Hronově i v okolí pořádal literární večery. Miloval poezii - vždyť': říkali jsme mu Jevgenij - a snad by byl rád i svrchu uvedeným veršům Jaroslava Seiferta, básníka i osobně mu blízkého. Stýkal se a dopisoval si rovněž s jinými spisovateli, Miroslavem Hanušem, Janem Procházkou, Janem Skácelem.

Strohá jsou fakta života, strohá a smutná je i jiná vzpomínka. Koncem 70. let nebyl na učilišti Tepny učitel ruštiny, jazykové hodiny byly "strkány" i neruštinářům. Před okny kanceláře ředitele přešel namáhavým krokem doktor Červinka, nadšený a fundovaný znalec a učitel ruského jazyka! Nemohl, nesměl učit, ředitel učiliště se pokusil před nadřízenými orgány jen vyslovit jeho jméno - dál se už nedostal. Argument ad ignorantiam. Lidu studentskému je leccos k smíchu, zvláště pak afektovanost, předstírání. Takovým kantorům se nedostává příliš lichotivých přízvisek. Když se studentík časem "přeplaví na druhý břeh", stane se i on pedagogem, dívá se už trochu jiným pohledem. Ale když hledá svou vlastní cestu, velmi často užívá směrů, které mu naznačili jeho učitelé - ti dobří. Ti méně dobří pak jsou příkladem, kterým směrem nejít.

My, byvší studenti, jsme měli výborného učitele, o kterém jsme také věděli, že nás má rád - říkali jsme mu Jevgenij.... Byl to doktor Karel Červinka a nesmíme zapomenout na jeho pedagogickou ani osvětovou práci, na jeho statečnost, ani na to, jak byl jeho osud trpký.