Aleš Fetters

Václav Černý - student náchodského gymnázia

Václav Černý, syn řídícího učitele z České Čermné, nastoupil po ukončení čermenské obecné školy, v jejíž budově rodina Černých i bydlela, "na základě přijímací zkoušky" do primy reálného gymnázia v Náchodě v září 1916. Studoval zde po celou dobu se samými jedničkami. Po ukončení kvinty v roce 1921 odešel studovat na lyceum Carnot do Dijonu, to absolvoval v roce 1924.

Po dobu Černého studia v Náchodě byl ředitelem ústavu František Sokol a třídním jejich třídy byl latinář Jaroslav Hnátek. Latinu měli už od primy. V primě a sekundě měl třídního i na nepovinnou němčinu, v tercii a kvintě na ni měli prof. Matouše, v kvartě prof. Reiniše. Od tercie byla povinná francouzština, tu je učil rok dr. Lopour a pak prof. Reiniš. Pro úspěchy ve francouzštině měl Černý předpoklad po svém otci, který z ní dokonce úspěšně překládal. V kvintě navštěvoval mladý Černý také nepovinnou ruštinu s V. Flieglem. Na češtinu měl po všechna léta prof. Matouše, jen v kvartě měli prof. Nesládka. Výuka jazyků tvořila tehdy podstatnou část učebního plánu reálného gymnázia.

Významný výtvarník prof. Karel Beneš je celé nižší gymnázium učil kreslení, v primě je měl i na krasopis a zeměpis. Na nepovinný zpěv nechodil, na nepovinné kreslení od kvinty pak také ne. Náboženství (římskokatolické) navštěvoval jen do kvarty, pak ho otec odhlásil. Na nižším gymnáziu se od sekundy učil zeměpis společně s dějepisem, učil je prof. Franke, v kvintě měl dějepis prof. B. Profeld.

Matematice je vyučoval Dobroslav Kalina, jen v tercii měli Jana Lišku. Fyzika začínala v tercii, to měli prof. J. Volfa, v kvartě ředitele Sokola. S chemií je začal v kvintě seznamovat dr. Jaroslav Liška. Prof. Starého poznal v hodinách přírodopisu už od primy, v tercii ovšem tehdy přírodopis nebyl, v kvartě byla mineralogie, v kvintě botanika.

Tělocvikáři se jim střídali, dva roky měli J. Micku, pak po roce A. Tomeše, Fr. Malého a V. Fliegla.

Třída, do níž V. Černý chodil, byla velmi početná, paralelku jejich ročník neměl. Bylo v ní přes padesát žáků - 48 chlapců a 5 dívek, které ovšem za Rakouska studovaly jako privatistky. V kvartě byl celkový počet dokonce 55, tři dívky přibyly. Z té pak asi deset chlapců odešlo, takže v kvintě bylo "jen" 44 žáků. Václav Černý chodil denně z České Čermné do Náchoda pěšky. Absence měl minimální: v I. a II. po 5 hod., v III. 45 hod. v IV. 26 a v V. 24 hodin.

Vzpomínky na studium ve třídě s Václavem Černým zaznamenal jeho spolužák ing. Aleš Pitřinec z Červeného Kostelce. Byly uveřejněny v publikaci Václav Černý v rodném kraji (Náchod, Juko 1994) a ve sborníčku Rodným krajem (č. 11/1995).

Václav Černý plánoval napsání vzpomínek na dětství, tento jeho záměr znal dr. Škvorecký, a proto v číslování Pamětí v torontském vydání první díl chybí. Definitivní vydání v brněnském nakladatelství Atlantis už uvádí jako Paměti I svazek začínající odjezdem na studia do Francie " v 11 hodin večer v pátek posledního září 1921" z Prahy-Wilsonova nádraží

Absence úvodních částí pamětí chybí zejména nám zde. Rádi bychom se byli dověděli, kdo z pedagogů na něj měl výraznější vliv i jiné zajímavosti, patrně by zachytil, jak viděl náchodský tercián konec Rakouska a vznik první republiky. Náchod a poměry na našem gymnáziu zajímaly prof. Černého až do konce života, jak dosvědčují ti, kdo se s ním stýkali, zejména prof. Vojtěchovský, jehož se nikdy na gymnázium nezapomněl zeptat.